Křesťanské Společenství Brandýs nad Labem

[Jiří Šitner]

Tímto článkem bych se s vámi rád podělil o své zážitky z našeho dubnového výjezdu na Ukrajinu. Po zkušenostech z našeho posledního výjezdu z rozhraní listopadu a prosince jsem neměl žádnou větší touhu do této země znovu jet a jel jsem více méně z poslušnosti. O to víc jsem byl překvapen z Božího jednání, které jsme na Zakarpatsku v dubnu zažili.



Po bezproblémové cestě a odbavení na slovensko-ukrajinských hranicích jsme se ve středu 16.5. ocitli před kanceláří křesťanské organizace Život v Užgorodě. Lidé z této organizace slouží Židům v Užgorodě a v Zakarpatské oblasti. Většina těchto Židů jsou staří lidé v důchodovém věku, někteří z nich dokonce přežili Holocaust. Večer jsme byli přítomni shromáždění židovské „obščiny“, a po té se modlili za jednotlivé účastníky. Po skončení shromáždění se oslavovaly narozeniny jedné ženy z „obščiny“. Paní, narozená v roce 1922, na nás začala mluvit plynnou češtinou a říkala nám, že si velice vážila prvního Československého prezidenta Masaryka, a vyprávěla nám o poměrech, které na Podkarpatské Rusi panovaly za první Československé republiky, na které s vděčností vzpomínala. Po příchodu Rudé armády zbili sovětští vojáci jejího tatínka a on na následky bití za pár dní zemřel. Proto nemá, dle jejích slov, na konec války v Zakarpatsku dobré vzpomínky. Ve čtvrtek ráno jsme odjeli do Mukačeva, kde jsme se na pár hodin setkali s našimi známými, kteří nám velice pomohli při problémech s naším rozbitým autem v prosinci loňského roku. Po té jsme již vyrazili směr Sasovo-Černotisovo-Cholmovec



Do Černotisova jsme dorazili okolo 17. hodiny a navštívili pastora Kolju. Zanedlouho jsme pokračovali k paní Iře do Cholmovce. Ještě jsme stihli večerní shromáždění v romském táboře v Černotisově. Tím byl završen náš čtvrteční program a my jsme ulehli k zaslouženému odpočinku. Kolja Repljuk udělal kus práce na svém domě, zakoupeném z peněz českých dárců, a zvelebil také zahradu kolem domu. Na jeho domácím hospodářství můžete vidět slepice, králíky, husy, prasata a kozy. Jirka Šitner z Brandýsa nad Labem mu předal peníze na postavení koupelny a splachovacího záchodu. Tyto peníze jsou darem od křesťanů z Brandýského sboru.



V pátek dopoledne jsme navštívili Larisu a předali jí dary od lidí z ČR. Larisa má pět dětí a její manžel je alkoholik. Větší dcery nás prosili o modlitby za tátu, aby se mohl obrátit k Bohu. Ve 14 hodin bylo v Cholmovci shromáždění. Jelikož v době našeho pobytu v celé oblasti řeky Tisy pršelo, lidé nepracovali na svých polích a mohli přijít odpoledne na shromáždění. Navíc bychom se ve tmě těžko po cholmoveckých cestách „přebrodili“ na shromáždění, a zvláště na cestě zpět. Po shromáždění jsme jeli na návštěvu k „naší babušce“ do Sasova. Babuška má jedenáct dětí a z toho jeden postižený syn již zemřel. Říkala nám, že některé její děti ji nenavštíví ani jednou za rok a my přijíždíme dvakrát do roka. Babička mluví jen rusínštinou se sasovským nářečím, a proto mně trvalo několik let, než jsem jí začal rozumět. V každé rusínské vesnici na Zakarpatí se většinou mluví jiným nářečím. V údolí řeky Tisy mluví celé vesnice jen maďarsky. Například Cholmovec je rusínská vesnice a jen pár kilometrů vzdálená vesnice Júlivci je úplně maďarská. V pátek dopoledne jsme ještě stihli navštívit v Cholmovci jednu rodinu, kde muž je nevěřící. Měli jsme s ním moc dobrý čas. Loni si při práci v sousedním Maďarsku zlomil páteř. Jirka Šitner se za něho v prosinci modlil a on prožil minimálně částečné uzdravení. Když jsme se ho při naší návštěvě ptali, jak se cítí, řekl, že necítí žádnou bolest a je v pořádku. Jirka se za něj znovu modlil a on prožil okamžité viditelné uzdravení ze skoliózy. Večer jsme ještě povídali s paní Irou Zeldi, která již šestý rok vede Cholmovecký sbor po svém zemřelém manželovi. V posledním roce studuje dálkově biblickou školu. Má stále problémy s astmatem. Doma zůstávají nejmladší Samuel a nejstarší Táňa. V době našeho pobytu byl doma na prázdninách Stasja, který studuje v Kolomyji. V poslední době na Ukrajině rapidně rostou ceny potravin, což zasahuje i rozpočet rodiny Zeldi. Znovu jsem si uvědomil, že podpora této rodiny je během na dlouhou trať. Mohl jsem paní Iře předat prostředky z Nadační fondu KMS, které jí pomohou v materiálním zajištění její rodiny.



V sobotu dopoledne jsme navštívili věřící ženu, která nedávno potratila. Snažili jsme se jí alespoň trochu povzbudit a strávili s ní pěkný čas. Druhý den na shromáždění vypadala potěšeně a v dobré náladě. Po té Bůh začal sám svůj program a my jsme mu museli „jít z cesty“. Začal nám posílat nevěřící, se kterými jsme se setkávali, aniž bychom chtěli či pro to něco udělali. Setkal jsem se s člověkem, který řekl, že nemůže najít cestu k Bohu. Asi po hodinovém rozhovoru jsme se za něj modlili. Bylo vidět, že se ho Bůh dotýkal. Na to přišli lidé, kteří se dopustili „těžkých“ hříchů a jen díky všudypřítomné ukrajinské korupci ještě nesedí ve vězení. Mluvil jsem k nim o Božím hněvu nad jejich hříchy a že bez smíření s Bohem skončí v pekle. A také o Boží lásce. I tito tvrďáci zjihli a začali plakat. Jednomu z nich Jirka řekl, že jestli se teď nesmíří s Bohem, čeká ho smrt. Šlo opravdu o „těžké kalibry“ a jeden z nich prožíval, jak ho fyzicky trápí démoni, a proto vyhledal „naši pomoc“. Božím řízením jsem se bez jakéhokoliv svého přičinění dostal do baru a viděl bídu hříšníků. Stáli jsme stranou a Bůh sám jednal. Museli jsme kázat, protože to Bůh připravil, a já si znovu uvědomil radikálnost zvěsti evangelia: buď život, a nebo smrt. U téhle skupiny lidí nic nezmohou krásné řeči, suchá teorie, ale jen Boží moc a dotyk samotného Boha. Nevím, co s nimi bude dál. Naším úkolem bylo je varovat před Božím hněvem a kázat jim evangelium.



V neděli dopoledne bylo shromáždění v Cholmovci, kde jsme mluvili o tom, jak je nemožné žít s Bohem a sloužit mu z vlastních sil. Po té jsme byli na obědě u jednoho farmáře, odvezli „naší babušku“ domů a šli se modlit za asi čtrnáctiletého chlapce, který má cystu na mozku. Rodiče se o nás dozvěděli od jedné místní „drbny“ a dva dny na nás čekali. Mluvili jsme s nimi jednoduše o Bohu, Jirka řekl, jak uvěřil, a začali jsme se za chlapce modlit. Pocítil Boží moc a teplo v hlavě. Jirka uviděl přesný snímek, kde a jak veliká tato cysta je. Po modlitbách nám ukázali poslední rentgenové snímky a Jirka s údivem zjistil, že ve svém vidění viděl stejný rentgenový snímek a jak se cysta zmenšila. Chlapec pociťoval ještě nějakou dobu teplo v hlavě. Nemohu říci, co se přesně s chlapcem stalo a jestli došlo k uzdravení. Poslali jsme jej na další rentgenové vyšetření a řekli, že se za chlapce budeme i nadále modlit. Po té jsme se modlili za otce, který se nemohl bez bolesti zad pořádně ohnout. Před našima očima se páteř srovnala a on se mohl ohnout bez jakýchkoliv problémů. Když to viděla jeho žena, rozplakala se a prosila nás, jestli jí můžeme dát „naší“ Bibli. Pro tuto návštěvu jsme znovu nic neudělali a jen přihlíželi tomu, co dělal Bůh. Potom jsme přišli na mládežnické shromáždění, kde bylo několik nevěřících a zbytek z věřících rodin. Mluvil jsem s nimi o usvědčení z hříchu, protože mnozí toto usvědčení ještě neprožili. Po té jsme vyšli před modlitebnu, aby se nestyděli, a skoro všichni si přišli pro modlitbu za nejrůznější problémy a někteří aby mohli poznat Boha. Pár jich fyzicky pocítilo Boží přítomnost. Znovu jsme nic neudělali pro to, abychom mohli kázat evangelium nevěřícím, ale Bůh to tak sám chtěl. Večer jsme byli ještě na shromáždění v rómském táboře v Černotisovu. Po mých otázkách, zda jsou usvědčeni z hříchů a hlavně z hříchu nevěry – nezávislosti na Bohu, jsem zjistil, že mnozí toto usvědčení dosud neprožili. I tady jsme začali vysvětlovat podstatu evangelia. Na tomto shromáždění se již nic zvláštního nestalo.



V pondělí jsem vyřídil potřebné papírování, které souvisí s vyplácením finančních podpor z Nadačního fondu, a setkali jsme se s regionálním pastorem, se kterým jsme mluvili o naší službě v jejich sborech. Po té jsem ještě navštívil výše zmíněnou „drbnu“, která dosti nepěkně mluvila o jedné křesťanské rodině. Poprosila mě o modlitby za uzdravení páteře, pravděpodobně oboustranná skolióza. Před našima očima se páteř narovnala a já pocítil horko v mých rukou. Byl jsem znovu překvapen z Boží moci.

Po té jsme již vyjeli zpět do Užgorodu , kde jsme se asi na hodinu zastavili v organizaci Život, o které jsem psal na začátku tohoto článku. Jedna žena nám přinesla holčičku, jejíž noha byla o několik centimetrů kratší. Při modlitbách před našima očima dorostla. Potom nás její maminka prosila za modlitbu o uzdravení dělohy. Také ona cítila teplo v nemocném místě. Jestli došlo k plnému uzdravení, musí potvrdit lékařské vyšetření. Ještě několik dalších lidí prožilo viditelné uzdravení páteře. Modlili jsme se také za problémy s kostmi a ženské problémy. Lidé znovu prožívali fyzicky Boží jednání na nemocných místech. I tato případná uzdravení musí potvrdit lékařské vyšetření. Po rozloučení s našimi přáteli z Užgorodu jsme se vydali na cestu do Čech a v úterý 22.4. odpoledne v pořádku dorazili domů.



Ještě jednou bych chtěl jasně vyhlásit, že jsme neměli s projevy Boží moci a s kázáním evangelia nevěřícím nic společného a všechna sláva patří Bohu. Všechno nadpřirozené Boží jednání popsané v tomto článku bylo plně v režii svrchovaného Boha. Já sám jsem byl viditelným Božím jednáním překvapen, a po pravdě řečeno jsem ho neočekával. Bůh uzdravoval, jak sám chtěl a posílal nám nevěřící do cesty. Prožívali jsme Boží vedení a jen dělali to, co pro nás On připravil. Všechno se to dálo spontánně a bylo to jaksi mimo jakékoliv naše snažení.



Nakonec tohoto dopisu bych chtěl poděkovat vám všem, kteří jste se za nás v době výjezdu modlili a nebo finančně podpořili služebníky a potřebné v Cholmovci a okolí.

Do Cholmovce, Černotisova a Sasova, dá-li Bůh, znovu pojedeme na podzim tohoto roku. Kdybyste případně chtěli podpořit rodinu po zemřelém pastorovi Michalu Zeldi či další potřebné v Cholmovci a okolí, můžete poslat váš finanční příspěvek:





na Nadační fond Křesťanské Misijní Společnosti, ČSOB a.s. Praha 1, číslo účtu: 577409193/0300,

variabilní symbol: 350 – pomoc v Cholmovci a nebo

variabilní symbol 400 – zapomenutí služebníci,

nebo mě osobně kontaktovat:

telefon – kancelář: +420 371 120 578

mobil: +420 775 148 383

Skype: pavel.faul

e-mailová adresa: ks.doma@atlas.cz

http://www.ksdoma.estranky.cz/



Zprávu z našeho posledního výjezdu a další zprávy z našich starších výjezdů můžete najít na našich sborových strankách: http://www.ksdoma.estranky.cz/, v sekci pomoc na Ukrajině, a nebo na stránkách Nadačního fondu KMS: http://misie.sweb.cz, v sekci

Pavel Faul – Ukrajina.





Pavel Faul – svobodný evangelikální Křesťanský sbor Domažlice