Křesťanské Společenství Brandýs nad Labem

[Jiří Šitner]

Dojení a krmení na misijním poli

Rád bych se s vámi rozdělil o své zážitky z našeho posledního výjezdu na Ukrajinu. Vyjeli jsme ve středu 1.10. odpoledne po patnácté hodině. Cesta probíhala bez jakýchkoliv větších problémů a ve čtvrtek 2.10. brzy ráno jsme byli na slovensko-ukrajinské hranici. Ukrajinský celník se mě začal vyptávat, co budu na Ukrajině kázat. Odpověděl jsem evangelium. Na to on dodal: budete kázat, aby Ukrajina vstoupila do EU a do NATO. Odpověděl jsem, že nesměšuji evangelium s politikou. Potom se zeptal, jestli máme u nás ve sboru pokladní a jestli si beru z pokladny desítku sobě a pětku nechám v pokladně. Odpověděl jsem, že pokladní máme a že k penězům v pokladně nemám vůbec přístup. Dále se ptal proč jsem nepřijel s Mercedesem, a jen s Favoritem. Odpověděl jsem, že mi Favorit stačí a že nemám touhu být bohatý. Na to mi řekl: všichni chtějí být bohatí. Dal mi potřebná razítka a tím bylo naše odbavení na ukrajinské straně hranice ukončeno. Proběhlo tedy bez větších problémů a hranice jsme přejeli za rekordních dvacet minut.

Okolo deváté hodiny ráno jsme dorazili do domu pastora Kolji v Černotisovu, kde jsme se zdrželi přibližně dvě hodiny. Po té jsme vyrazili do Cholmovce k paní Iře Zeli, v jejíž rodině jsme se také ubytovali. Během našeho pobytu jsme zjistili, že paní Ira má stále potíže s astmatem, a navíc i problémy se srdcem. Dále se stará o cholmovecký sbor, studuje Biblickou školu a hospodaří na svém malém hospodářství. S celou rodinou jsme prožili hodně legrace a celkově pěkný čas. V noci ze soboty na neděli dostal nejmladší syn Samuel angínu, která byla spojena s vysokými teplotami. V neděli večer se nedala horečka nijak srazit, a proto jsem je odvezl na polikliniku v Černotisově. Do pondělního dopoledne zůstali Samuel s maminkou raději u babičky v Černotisově. Na hospodářství tedy zůstali jen Češi. A tak jsme ráno krmili drůbež, prasata a Jirka dokonce po dvaceti letech dojil krávu. Nakonec jsme ji ještě odvázali a vyhnali na pastvu. Po té jsme si udělali snídani a cítili se jako opravdoví hospodáři. Naše dočasné hospodaření jsme si náramně užili. Některé věci, jako například kolik kráva v současné době dojí, jsem konzultoval se sousedkou. Po sboru a vesnici se rychle rozkřiklo, že zápaďáci z Čech krmili dobytek, a dokonce podojili krávu. Byla to pro Cholmovec věc do té doby nevídaná.

V romském táboře jsme měli dvě shromáždění, ve čtvrtek a v sobotu večer. Celý sbor byl ještě zasažen srpnovou tragedií, kdy malého tříletého chlapce srazilo nákladní auto. Tento romský chlapec byl na místě mrtev. Shromáždění se konají v domě jeho rodičů, kteří zůstávají i nadále věrní Bohu. Tohoto chlapce údajně srazil opilý řidič, který vyjel ze silnice. Neměl prý ani řidičský průkaz. Bylo těžké v takovéto atmosféře cokoliv mluvit, slova prostě nestačila. A proto jsem četl z Nového zákona a snažil se celé shromáždění povzbuzovat a napomínat, aby se drželi evangelia. Na Ukrajině se jezdí hrozně a je zde mnoho smrtelných nehod. Mnoho lidí má nové auto na leasing a na špatných silnicích jezdí, co to dá. Ukrajinští řidiči nás předjížděli do nebezpečných zatáček, běžně se nepoužívají blinkly, a někteří jezdí na červenou. Osobně si myslím, že i přes českou džungli je náš silniční provoz oproti tomu ukrajinskému „úplný ráj“. Znovu jsem si trochu více uvědomil pomíjivost lidského snažení a života. Krátce před naším odjezdem mě pozvala jedna paní nemocná rakovinou. Řekl jsem jí evangelium, odpovídal na její otázky a modlil se za uzdravení. Ona vyznávala svoje hříchy a chtěla se nechat pokřtít. Zemřela druhý den po našem příjezdu domů a já si myslím, že byla smířena s Bohem. V tomto životě se rozhoduje o tom, kde budeme trávit věčnost a všechno ostatní je sice důležité, ale ve srovnání s věčností podružné.

V cholmoveckém sboru jsme měli také dvě shromáždění, v pátek večer a v neděli dopoledne. Povzbuzoval jsem tamní křesťany, aby se nenechali převálcovat na jedné straně skepsí, únavou a vlažností, a na druhé straně jen prázdnými náboženskými zvyky, které nemají nic společného se vztahem s živým Bohem. Někteří lidé ze sboru k nám během našeho pobytu v Cholmovci přicházeli a přiznávali svoje pády a slabosti. Mnozí z těch, se kterými jsme se setkali, doznávali, že jejich víra se z větší části stala jen prázdným náboženstvím bez vztahu s Bohem a že potřebují obnovu a osobní probuzení. Modlili jsme se s nimi, povzbuzovali a napomínali je, aby se drželi evangelia o Boží milosti, odhodili prázdné náboženství a modlili se za opravdové poznání Boha. Cholmovecká mládež se od dubna letošního roku hodně zmenšila. Většinu mládežníků více přitahují světské radovánky než víra v Boha. Přesto zůstalo několik věrných, kteří statečně bojují o svůj vztah s Bohem. Ve sboru mají pěkně rozjetou službu pro děti a plánují přistavit další místnost pro nedělní dětské shromáždění. Pozemek kolem sborového domečku je oplocen ostnatým drátem. Při vstupu na tento pozemek je ve dvířkách přibližně ve výšce mojí hlavy ostnatý drát. Toto se mi při jedné večerní návštěvě modlitebního domu stalo „osudným“. Zapomněl jsem na daný drát a poškrábal si čelo. Díky Bohu jsem to „nedostal“ do oka. Jelikož patřím mezi slabší povahy a někdy mám o sebe přehnaný strach, očekával jsem s napětím, až se dostanu k zrcadlu a uvidím, co to na tom čele vlastně mám. Díky Bohu nebyl škrábanec hluboký a než jsem přijel domů, tak se strup sloupal.

Na jednom z našich minulých výjezdů ( nevím přesně, jestli to bylo před rokem či půlrokem ), se Jirka modlil za muže, který spadl na práci v Maďarsku z lešení a poškodil si páteř. Hned po modlitbách odložil krunýř a říkal, že byl uzdraven. V současnosti znovu pracuje na stavbách a říká, že se cítí, jakoby nikdy neměl žádné poškození páteře. Při modlitbách za jeho ženu, která měla problémy se skoliózou, jsme na vlastní oči viděli, jak se jí srovnala páteř. Nesoustředíme se na tato nadpřirozená uzdravení a ani nejsou naším cílem. Musím také otevřeně přiznat, že mnohokrát se po našich modlitbách za uzdravení nestane vůbec nic, tedy alespoň nic viditelného – zdravotní stav daných lidí se nezlepší. Naším cílem je naplňovat Boží plán, oslavovat skrze naši službu na Ukrajině Boha, materiálně pomáhat potřebným lidem a dosvědčovat evangelium o Boží milosti. Přesto očekáváme, že Bůh může takto nadpřirozeně jednat a potvrzovat tak šíření evangelia. Píši o těchto nadpřirozených uzdraveních k oslavě Boha a povzbuzení všech lidí, kteří se o tuto službu na Ukrajině zajímají.

Myslím, že mohu s klidným svědomím napsat, že náš říjnový výjezd se povedl. Ke konci našeho pobytu v Cholmovci jsme rozdělili finanční podpory několika potřebným lidem, a zvláště rodině Zeldi. S pomocí paní Zeldi jsme také nakoupili školní potřeby a hračky pro děti z cholmoveckého i romského sboru. Peníze na tyto dárky vybrali děti ze sboru Křesťanského společenství v Praze. V úterý ráno 7.10. jsme vyrazili směr Užhorod, kde jsme navštívili křesťany z misijní organizace Život, kteří slouží Židům na v Zakarpatské oblasti, a ze sedmého na osmého v noci překročili ukrajinsko-slovenskou hranici. Domů jsme v pořádku dorazili okolo 13.30 ve středu 8.10.

Nakonec tohoto dopisu bych chtěl poděkovat vám všem, kteří jste se za nás v době výjezdu modlili a nebo finančně podpořili služebníky a potřebné v Cholmovci a okolí. Do Cholmovce, Černotisova a Sasova, dá-li Bůh, znovu pojedeme na jaře příštího roku. Kdybyste případně chtěli podpořit rodinu po zemřelém pastorovi Michalu Zeldi či další potřebné v Cholmovci a okolí, můžete poslat váš finanční příspěvek:


na Nadační fond Křesťanské Misijní Společnosti, ČSOB a.s. Praha 1, číslo účtu: 577409193/0300,
variabilní symbol: 350 – pomoc v Cholmovci a nebo
variabilní symbol 400 – zapomenutí služebníci,
nebo mě osobně kontaktovat:
telefon – kancelář: +420 371 120 578
mobil: +420 775 148 383
Skype: pavel.faul
e-mailová adresa: ks.doma@atlas.cz
http://www.ksdoma.estranky.cz/

Zprávu z našeho posledního výjezdu a další zprávy z našich starších výjezdů můžete najít na našich sborových strankách: http://www.ksdoma.estranky.cz/, v sekci pomoc na Ukrajině, a nebo na stránkách Nadačního fondu KMS: http://misie.sweb.cz, v sekci
Pavel Faul – Ukrajina.

P.S. Od Mezinárodního svazu Gedeonů na Ukrajině jsem dostal několik výtisků Nového zákona + Žalmů v ruštině. Kdyby někdo nějaké potřeboval při evangelizaci rusky mluvících, můžete mě kontaktovat, jsou tu k dispozici.

Pavel Faul – svobodný evangelikální Křesťanský sbor Domažlice