Křesťanské Společenství Brandýs nad Labem

[Jiří Šitner]

Pomluvy
Pavel Kalous, Biblická hodina, neděle 11. 11. 2001
Nu 12; Jk 3,1-12
Oba oddíly spolu souvisejí. Můžeme vidět, jak člověk myslí a mluví. Vidíme, že jazyk a slovo může mnoho. Můžeme jím stavět, ale i bořit a pálit.
V úvodním starozákonním oddíle čteme o tom, jak si Mirjam s Áronem povídali o Mojžíšovi. Nakolik jim vadilo, že si vzal Siporu? Byl to vůbec pravý důvod kritiky? V 11. kapitole čteme o reptání izraelského lidu, ve 13. kapitole zrovna tak a ve 14. kapitole opět. Nebyl to jen obecný rys lidu, ale i těch, kteří stáli nad nimi, jako Áron, který byl knězem, a Mirjam, která byla prorokyní.
Obecně ti, kteří jsou nejblíže Božímu služebníku, mají na daného člověka jiný pohled.
I přesto, že ho měli rádi, odkrývají se další stránky jejich postojů. Tvořili tým ve službě a nikdo nebyl horší nebo lepší. Nedělejme si však iluze o sobě samých ani o druhých. Říkali: "Což Hospodin mluví JENOM prostřednictvím Mojžíše? Což nemluví i naším prostřednictvím?" (Nu 12,2). Bůh si je používal všechny, a přesto se tam vkradla kritika a pomlouvačnost. O Siporu vůbec nešlo. Jde tu o formu reptání skrytého za duchovností. Nejde o to, že Bůh něco ukazuje, ale o Boží postavení a službu, kterou nám dává a do které nás staví. Pokud se tlačíme někam, kam nemáme, přináší to jen nepožehnání. Mojžíš se nepovolal sám! Nikdo nemá zjevení, pokud mu ho nedá Pán. Pokud nestaví dům Hospodin, marně se člověk namáhá.
Mojžíš byl povolán za pastýře, aby vyvedl izraelský lid a vedl ho vstříc zaslíbené zemi. Šlo o to nejen mít stejnou pozici, ale také vliv na společnost. Áron, který Boha znal, Mirjam nenapomenul! Pak jde o kritický rozhovor dvou bez třetího o něm. Tady se církev dostává na tenký led. Je to něco až ďábelského.
Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská (Jk 3,14-15). Překlad řeckého výrazu "ďábel" (diabolos) je "pomlouvač".
Může se stát, že máte něco proti druhému. Pokud s ním o tom mluvíte, je to budující. Ale jinak je to pomluva. Ať NIKOHO nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně (Tt 3,2). Pomlouvat = rouhat se = mluvit zle proti někomu. Pomluva není řešení!
Bratři, nesnižujte jeden druhého (Jk 4,11a). Snižovat = pomlouvat, osočovat, mluvit zle proti němu. Takový člověk se otvírá zlému.
Mirjam se takto otevřela a přišel trest. Jak zasela, tak sklidila. Je to otázka postojů!
Mojžíš nemusel mít strach o svůj post. On se nepovolal sám. Neslyšel, co o něm Mirjam s Áronem mluvili. Ale Bůh to slyšel.
Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi (Nu 12,3). Bůh to do něj vtiskl, změnil jeho charakter. My se vidíme různě, ale nevíme, jak nás vidí sám Hospodin. Zpravidla se vidíme velmi dobře. Kritičtější jsme k ostatním.
Když Bůh povolá, stojí za povolaným, dokud ho sám z postu neodvolá. Bůh stojí proti pomluvám, snižování, kritice. Bůh vidí, jak na tom každý člověk je. I kdyby Mojžíš měl nějakou chybu, Bůh má svůj plán pro každého člověka. A chce do něj každého dovést a také si každého člověka chce použít.
Hned nato řekl Hospodin Mojžíšovi i Áronovi a Mirjamě: "Vy tři vyjděte ke stanu setkávání!" Všichni tři tedy vyšli a Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu a stanul u vchodu do stanu. Zavolal Árona a Mirjam a oba předstoupili (Nu 12,4-5). Bůh jejich řeč slyšel a velice rychle jednal. Jak to, že se tedy nebojíte mluvit PROTI mému služebníku Mojžíšovi? (Nu 12,8b).
Hospodinův trest není trestem k zahynutí, ale k nápravě. Áron se přimlouval za Mirjam u Mojžíše a ten pak u Hospodina (Nu 12,11-13). Důraz nebyl dán na malomocnost. Mirjam však byla oddělena od služby, od kruhu vedení, od společenství Božího lidu: "Pamatuj si, Mirjam, Bůh tě povolal. Jaké by to bylo bez Božího lidu, společenství? Bůh tě může odstavit!" Ona byla hvězdou v týmu a každý ji znal. Důsledky pedagogického vyučování pro ostatní jsou zřejmé.
Obdarování, povolání ani místa služby si nevybíráme my, ale dělá to Bůh sám!
Povolni buďte správcům svým a poslušni; oniť zajisté bdějí nad dušemi vašimi, jako ti, kteříž počet mají vydati, aby to s radostí činili, a ne s stýskáním. Neboť by vám to nebylo užitečné (Žd 13,17 K). Každý, kdo stojí v nějaké službě, bude vydávat počet. Bůh ale povolává všechny!
Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností (Jk 3,1).
Mojžíš byl bojovníkem a přímluvcem za lid. Pán Ježíš Kristus je jím také.
Ti vpředu budou vydávat větší počet. Netlačme se dopředu, nesnižujme a nepomlouvejme, nekritizujme. Pokud něco máme, dá se to řešit úplně jinak - v lásce a trpělivosti.
Ať nás Bůh čistí nejen ve vztahu k autoritám, ale i ve vztahu jednoho k druhému.