Jiří Šitner expert fóra
Založen: 15. 12. 2005 Příspěvky: 103 Bydliště: Brandýs nad Labem
|
Zaslal: so listopad 25, 2006 9:01 am Předmět: Vánoce 1998 |
|
|
Vánoce, Vánoce přicházejí…
Stromeček a další vánoční výzdoba krášlí naše útulné vyhřáté příbytky a děti se s jasem v očích těší už týdny dopředu. Jaký kontrast oproti miminku Ježíši a manželům Josefovi a Marii, kterým ho Otec svěřil. V Izraeli jsou chladné noci a nenašel se nikdo, kdo by je vzal k sobě domů. Neměli bychom na to zapomínat. Boží láska, která vydala Syna tomuto světu, hřeje trvaleji a hlouběji, než teplo jakéhokoli pozemského domova.
Podobně je to s jesličkami. Mám moc rád staré české Betlémy s množstvím nádherně vyřezávaných figurek. Jak to ale bylo ve skutečnosti? Spěchal každý obyvatel Betléma obdarovat miminko? Kde tehdy byly všechny ty vánočky, ovoce, muzikanti, řemeslníci, kravičky a ovečky? Nebo jak se zpívá v jedné české koledě: „A co my ti nuzní dáme…?“ Co může člověk přinést Pánu Bohu? Jaký dárek mu můžeme dát? Když o tom upřímně přemýšlím, tak mi dáte jistě zapravdu, že před Bohem máme všichni prázdné ruce. U jeslí to tehdy vypadalo úplně jinak, než se dnes traduje. Kromě několika udivených pastýřů nepřišel nikdo. Nevím, zda přinesli nějaký dárek. Pravděpodobně nikoli. Tři králové také nepřišli. Píše se o jakési skupině mudrců z východu, ale ti dorazili až později, kdy malý Ježíš byl už v domku, tedy nikoli v jesličkách.
Jako lidé máme před Bohem špatné svědomí. Proto bychom chtěli své, často někde hluboko pociťované viny, nějak odčinit. Tyto skryté pocity viny vedly k tomu, že jsou naše betlémy tak bohaté. Jak jsem již uvedl, mám české betlémy moc rád a nechci v tomto příspěvku vystupovat proti nim, ale naopak vnést trochu světla do celé této události. Proto neberme dětem ani sobě radost z dovedně vytvořených figurek. Avšak nezapomínejme, co bylo, nebo přesněji, kdo byl inspirací lidovým tvůrcům.
A dárky… Jak krásné je vybrat každému dítěti právě to , o čem víme, že mu udělá radost… Jak krásné je pak vidět až posvátné vzrušení dětí pod stromečkem… Jak krásné je také dárky dostávat… Jak krásnější je dárky dávat… V některých rodinách jsou děti zasypány takovým množstvím dárků, že obdarovaní nepocítí vděčnost. Přemíra dárků degraduje milost a odplavuje radost z obdarování. Říkám vám, že naše prababičky si možná jediné hadrové panenky vážily více něž dnešní děti celé té záplavy hraček v barevných obalech. To neznamená, že nemáme kupovat a dávat dárky, ale nenechme se zotročit předvánoční nákupní horečkou. Vždyť Vánoce, jak ze všech stran slyšíme, jsou svátky klidu, míru, lásky a pokoje.
Když si tak vzájemně lidé dávají dárky, je škoda, že většinou nevědí o tom největším daru, který dal lidem Bůh a kterým je sám Ježíš Kristus. A tak žádný dárek se nevyrovná tomu, co můžeme v Kristu příjmout. Vždyť Ježíš se narodil proto, aby sňal hříchy tohoto světa, aby vnesl lásku a pokoj do našich srdcí, aby přinesl Boží milost, abychom skrze něho mohli přistoupit k Otci a v neposlední řadě, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Mnozí velikáni světových dějin vyjadřovali svůj obdiv, úžas i víru v Ježíše Krista. Zde připojuji několik myšlenek Isaaca Newtona, jednoho z největších badatelů ve fyzice a matematice:
„Nevelel žádné armádě a neodpíral zlu a násilí, nedobyl železem ani píď země, a přece žádný vojevůdce neměl tolik dobrovolníků jako On. Mocí své lásky a poselstvím evangelia ovlivnil celý svět.“
„Jeho slovo, mluvené zde na zemi, přetrvalo největší útoky temnoty, zloby i lidské nevěry. Trvá dosud a je světlem i pokrmem jeho následovníků.“
„Velcí mužové přišli a odešli. On však žije a přijde zase. Bude mít poslední slovo k dějinám lidstva a rozhodne o věčnosti každého z nás.“
„A tento Ježíš je Spasitel světa, můj Zachránce a dárce věčného života. Chceš-li, bude i tvůj.“
Co k tomu dodat? Žehnám vám, milí čtenáři, klidnými a pokojnými Vánocemi, již jsou za dveřmi.
Jiří Šitner-pastor Křesťanského společenství |
|