Křesťanské Společenství Brandýs nad Labem

[Jiří Šitner]

Prorocké vidění a slovo k církvi

V tomto roce (2007) jsem dostal zvláštní obraz, o který se s vámi chci nyní podělit.
Viděl jsem dvůr jakéhosi statku přes který šla do chléva nějaká žena. V obou rukách nesla vědra plná krmení pro dobytek. Vědra byla těžká a bylo na ní vidět, že se velice namáhá. Co bylo zvláštní na té ženě? Byla nádherná, ale celkově neupravená, na sobě měla roztrhané triko a špinavé tepláky, které měly vytahaná kolena, holinky od hnoje a krásné dlouhé vlasy, které byly velmi zanedbané, neučesané a slepené.
Ptal jsem se: „Pane, co to má znamenat?“
Dostal jsem tuto odpověď: „Podívej se vpravo, co tam vidíš?“
Uviděl jsem muže, který stál v bráně toho statku. Byl štíhlý a vysoký a měl na sobě oblek, který byl na první pohled velmi drahý. Na hlavě klobouk a pod bradou motýlka, bílou košili a vyleštěné boty. Když jsem mu pohlédl do tváře, viděl jsem, že si mě nevšímá, ale smutnýma očima upřeně sleduje tu ženu, která přecházela přes onen dvůr, byla k němu zády a vůbec si ho nevšímala. Ten muž mi připomínal ženicha.
Znovu jsem se zeptal: „Pane, stále nerozumím. Co mi chceš ukázat?“
Dostal jsem tuto odpověď: „Toto je duchovní situace v této zemi. Žena představuje církev, která je nepřipravená, špinavá, unavená, velmi zaneprázdněná vnitřními záležitostmi a činnosti, které vykonává ji nedovolí pohledět na Ježíše.“
O něco později mi Pán řekl ještě otřesnější věc: „Není totiž rozdílu mezi církví a světem v této zemi, neboť stejné hříchy, které jsou ve světě, jsou i v církvi.“

Asi už chápete, že jsem s tím nemohl ven dříve a možná bych to stále dusil pod pokličkou, kdybych nedostal impulz to zveřejnit.

V duchu jsem se rozplakal. Od té doby se intenzivně modlím za církev v naší zemi. Dlouho jsem o tom s nikým nemluvil, plné znění jsem řekl jen několika málo, mně blízkým, lidem, ale příležitostně jsem prohodil pár slov s věřícími lidmi z různých denominací. Musím podotknout, že ani těmto jsem to neřekl „naplno“, ale sondoval jsem, jak to kde vypadá. A výsledek? Podívejte se kolem sebe, otevřete oči a poslouchejte. Možná, že někteří z vás už také uslyšíte ten nářek oveček, které nejsou tak šťastné, jak vypadají. Hroutí se jeden plán za druhým, hroutí se jeden „osvědčený“ program za druhým! A výsledek? Celkový úpadek církve. Ptáte se: „Jak je to možné?“ Vlivem hříchu se stalo, že Bible už není jediným měřítkem v našich životech a každý se „staráme o ten svůj dům“, zatím co Boží dům je v troskách! (Čti Ag 1:3-11) Vlivem hříchu se stalo, že Bible už není jediným měřítkem v našich životech a přijímáme kdejaká učení o tom či o onom a posléze zjišťujeme skličující fakt, že to či ono nějak nefunguje! Nefunguje v našich životech, nefunguje to v našich sborech, nefunguje to v našich městech a mlčky přihlížíme na to, jak jde celý národ do zatracení. Toužíme po probuzení, toužíme po Ježíšových skutcích, toužíme po tom přivádět lidi ke Kristu a výsledek? Tu a tam spadne kapka, ale déšť nějak nepřichází (Zach 10:1)!? Budete-li číst pozorně knihu proroka Joele poznáte, že je načase nejprve činit pokání a potom se naplní slova: „I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo…..“ (Joel 2:28). Proto vás chci vyzvat spolu se slovy z Bible: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“(Mk 1:15), neboť v boji proti hříchu selháváme a ještě stále se nám nezprotivil až do krve! (Žd 12:4 Kr) Je čas uvést svoje životy do čistoty (Ef 4:22-32), neboť: „Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 6:23). Alarmující je však fakt, že se k Ježíši obracíme zády, málokdo hledá jeho tvář a volá o pomoc!